Senátní volby 2026

Z rozhovoru pro Český rozhlas, srpen 2026:

Proč kandidujete právě v tomto senátním obvodu?

Narodil jsem se tady, a celý život na Děčínsku žiju. Kde jinde bych kandidoval — obvod jsem si nevylosoval podle toho, kde zrovna bylo volné místo. Přes třicet let jsem ve vedení radnice v Krásné Lípě a v regionálních organizacích. Tady jsem doma, tady pracuju, tady kandiduju.

Co považujete za největší problém vašeho obvodu a jak byste ho chtěl v Senátu řešit?

Že tady stát neumí zajistit ani ten základ. V pohraničí je problém sehnat praktického nebo dětského lékaře, dojet na úřad, dostat se autobusem do práce — a přitom průběžně vyrábíme další zákony a nové priority. Řeším to ze dvou stran: doma v Krásné Lípě a s kolegy z regionu, kde máme reálné výkonné možnosti s dopadem za hranice města. A v Senátu tím, že to tlačím do zákonů a hlídám, aby evropské peníze na vyrovnávání rozdílů opravdu končily na Severozápadě.

Pokud budete zvolený do Senátu, chcete se dál věnovat vaší původní profesi? Pokud ano, v jakém rozsahu?

Byl bych nadále jen senátor. Když mě v roce 2014 zvolili, skončil jsem jako starosta Krásné Lípy a zůstal jsem neuvolněným místostarostou — prakticky bez odměny, zato v denním kontaktu s realitou samospráv. Ostatní funkce jsou doprovodné, a pokud placené, tak symbolicky.

Z rozhovoru pro MF DNES, srpen 2026:

Letos na podzim vás čeká obhajoba senátorského křesla v obvodu Děčín. S jakými hlavními prioritami do voleb vstupujete?

Hlavní věc, kterou chci dotáhnout, jsou evropské kohézní fondy. Mají vyrovnávat rozdíly mezi regiony — a velká část z nich přitom končí v těch bohatších. Lidem tvrdíme jedno a děláme opak. A pak se divíme jejich nedůvěře. Něco se za poslední roky podařilo posunout, po roce 2027 se ale pravidla nastavují znovu a rozhoduje se právě teď.

Druhá věc je rozumný stát. Míň povinností, které vypadají dobře na papíře a v obci nefungují — od odpadů po stavební řízení.

Seznam regionálních slibů ode mě nečekejte. Senátor není gubernátor ani starosta okresu. Senát je korektor celostátní politiky — a ta role je dnes potřebnější než dřív.

V Senátu působíte od roku 2014. Co pro vás představuje po dvanácti letech největší motivaci pro další šestileté období?

Právě ta zkušenost. Tři desítky let práce ve městě a regionu a k tomu dvanáct let pohledu na centrální politiku zevnitř. Člověk už pozná, co se opravdu dá změnit, co je jen hezká věta a kde se vyplatí být otravný dost dlouho na to, aby se něco pohnulo. Většina věcí, na kterých mi záleží, se neprosadí v jednom volebním období — a to je právě důvod, proč v tom pokračovat.

Pomohly vám zkušenosti z regionální politiky i ve vaší práci v Senátu?

Jistě. Narodil jsem se na Děčínsku a celý život tady žiju a pracuju. Komunální zkušenost naučí člověka dívat se na zákony odspodu: co skutečně udělají s obcí, školou, úředníkem, podnikatelem nebo normálním životem. V Praze se snadno zapomene, že každá nová povinnost nakonec dopadne na konkrétní lidi — a že musí fungovat a mít uplatnění. Přesně tuhle zkušenost se do Senátu snažím přenášet.

Jak hodnotíte jako předseda senátního Výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí a člověk z regionu bezpečnostní opatření proti suchu a dalším požárům?

Podobně jako u řady jiných témat. Víc se reaguje mediálně, než dlouhodobě a systematicky pracuje. Po požáru v Českém Švýcarsku v roce 2022 se udělalo několik důležitých kroků a do regionu šly peníze na prevenci, zpřístupnění cest i zdroje požární vody. Pořád je to ale málo. Když letos v květnu hořelo znovu, téma se na pár dní vrátilo do zpráv a zase zapadlo. Náš výbor se tomu věnuje opakovaně a tlačíme ministerstva k tomu, aby z jednotlivých opatření vznikl skutečný systém — ne série reakcí po každém dalším požáru.

Dlouhodobě upozorňujete na problémy Šluknovského výběžku. Co se za poslední roky reálně zlepšilo a kde stát naopak stále selhává?

Zlepšilo se směřování části evropských a národních dotací na Severozápad, kam podle svého smyslu patří. Máme zvláštní výzvy a zvýhodnění a schopní žadatelé toho už využívají — v regionu je to vidět. Jak to bude dál, se rozhoduje teď.

Stát dál selhává v základních veřejných službách v příhraničí — dostupnost zdravotní péče, některých úřadů, dopravy. Paradox je, že neumíme spolehlivě zajistit základ, a přitom soustavně vyrábíme další zákony, povinnosti a nové "priority". To považuji za jednu z hlavních nemocí našeho státu. A pokud jde o Evropu, můj spor není s kohezní politikou — ta smysl má — ale s tím, jak se provádí a kolik se kolem ní nabalilo administrativy.

Vaše funkce je náročná. Jak dobíjíte energii? Co vás baví ve volném čase?

Teď hlavně opravuju a dostavuju dům, takže odpočinek často vypadá jako práce kolem domu a na zahradě. Jinak celý život cestuju, většinou individuálně a dost nadivoko — po Evropě autem, po světě s batohem, když se podaří utéct. Občas sportuju, dnes už spíš rekreačně. Nejlíp je mi stejně někde na horách — nebo tady u nás v přírodě.