ZÁPADNÍ UKRAJINA

Na konci července se mi podařilo ujet a strávit týden na západě Ukrajiny.

Je to velká a zajímavá země. Po polské jižní dálnici je od nás dostupná za deset hodin. Do Lvova je to cca 800 km. Pak 200 km na jih a jste v horách, v místech, kam "sahalo" Československo za první republiky.

Již dlouho jsem nejel autem mimo Schengenský prostor, a tak bylo nezvyklé čekat zbytečně na hranicích hodinu, aniž by bylo moc aut a nějaký důvod. Nakonec ale v pohodě. Hned za hranicemi je zřetelné, jak se některá políčka ještě zmenší a jiná naopak zvětší do ohromných lánů. Doprava zřídne a vozový park ve většině zestárne (i když není nouze i o dražší auta). Často potkáte Lady, které u nás běžně jezdily před 25 lety. Hustota benzínových pump je značná, cena benzinu i po zdražení 22,50 Kč/litr. Silnice v pohodě, a tak jsme po necelé hodince ve Lvově.

Na tomto městě je vidět, jak bylo ohromně bohaté v době, kdy jsme ještě byli součástí jednoho státního útvaru - Rakouského císařství resp. Rakouska-Uherska (to byla nevídaná prosperita i našeho regionu). Podobnost v mnohém je zřejmá.

Přepočet měny na Ukrajině je pro nás velmi jednoduchý, 1 Kč = 1 ukrajinská hřivna. V centru města je jídlo docela drahé, skoro jako v Praze, ale když hledáte, naobědváte se za 60 korun (např. U císaře - ano, to myslí toho našeho společného Františka Josefa). Lístek na tramvaj stál dvě koruny, ceny v obchodech spíše o něco nižší, než u nás. Město je plné historických staveb, kostelů, bývalých paláců, ale desítky let zanedbané údržby je stále znát. Zpočátku se mi moc nelíbilo, ale po celodenním chození po městě jsem mu přišel na chuť. Na okraji města v nákupním centru podobnému těm našim jsem nakoupil pár věcí, které byly v akci za dobrou cenu. A pak už po kvalitní široké, místy čtyřproudé silnici dvě a půl hodinky na jih, do hor - do města Volovets.

Zakarpatská Ukrajina má příjemné hory (do 1700 m.n.m.). Přitom potřebné služby fungují. To, co zaplatíte v Rakousku za jednu lanovku, za to máte v horách zakarpatské Ukrajiny tři noci s polopenzí a ještě lístek na jednoduchou sedačkovou lanovku.

Ubytování na noc tam stojí 100-200 Kč/os. Velmi dobře se najíte, tak za třetinu až polovinu toho, co u nás. Kempy jsou tam taky, velmi často se kempuje v horách jen tak na divoko, u řeky, pohodově. Turistů je v horách v zásadě málo a dají se tam najít pěkné túry (např. u města Volovets - Velký Věrch, přechod hřebenu Boržava či u města Koločava - výstup na Strimbu do výšky 1719 m.n.m. - to je dobrý zápřah!, NP Synewyr atp.).

Především v Koločavě je mnoho připomínek na společnou Československou minulost - pomník Ivana Olbrachta, skanzen. V penzionu v bývalé nejvýchodnější četnické stanici Československa se domluvíte česky, ostatně i jinak se domluvíte docela dobře. Ukrajinci jsou příjemní, skromní a pracovití lidé. Překvapivě dost se zde staví a opravuje, lidé si pomáhají a hodně jich vydělává v zahraničí. Nás Čechy mají obzvláště oblíbené a to nejen díky společné historii. Moc příjemná země, fajn dovolená. Doporučuji.

Tak neváhejte a vyjeďte. A jestli máte dost času, zastavte se cestou na Ukrajinu na některých zajímavých místech JV Polska - královské město Krakow, místo narození prvního slovanského papeže Jana Pavla II - Wadovice, koncentrační tábor Oswietim - Březinka, historické město Przemysl, turistické velkostředisko Zakopané, při malé zajížďce stojí za to i města Sandoměř (nádherně zachovalé historické centrum na návrší nad řekou) a město v pevnosti Zamošč.

Tak šťastnou cestu při poznávání.

Zbyněk Linhart