NewNewsletter 06/26 - Cena senátora, akce v regionu, požáry v CHKO...

Vážení přátelé,

prázdniny bývají obdobím, kdy se politika trochu zklidní. Letos to neplatilo. Blíží se volby a kolem evropských i národních peněz se právě rozhoduje o věcech, které náš region ovlivní na řadu let dopředu. Zářijové vydání jsem proto věnoval hlavně jim — penězům, dotacím a tomu, jestli konečně doputují i tam, kde jsou nejvíc potřeba. Tedy k nám, na Severozápad.

Tentokrát mám dokonce i pár dobrých zpráv. Ale nejdřív něco lehčího.

Léto plné akcí
Děčínsko od severu k jihu v létě bylo plné zajímavých akcí. Řadu z nich jsem letos stihl, daleko víc ne. Nedá se to. Namátkou (více, včetně fotografií, na mém Facebooku):

Tour de Zeleňák, nejvýznamnější cyklistická akce pro veřejnost v regionu. Stabilně každým rokem závodí 900 – 1000 sportovců všemožné úrovně. Po závodě probíhá až do pozdních nočních hodin doprovodný program v podobě koncertů a vystoupení. V Rumburku už po dvaačtyřicáté. Velké díky spolku Mandavan a řediteli závodu Janu Novotovi.

Zoologická zahrada Děčín — Pastýřská stěna. Byl jsem tam jako trojnásobný rodič. Adoptivní, upřesňuji. Setkání adoptivních rodičů je dobrá tradice, skvělá atmosféra a lidé, kteří pomáhají. S možností pochlubit se novými přírůstky.

Přehrada Chřibská. V sobotu 5. září se po sto letech od uvedení do provozu poprvé otevřela veřejnosti. Vodárenská nádrž, která zásobuje pitnou vodou většinu Šluknovska, je jinak kvůli ochrannému pásmu I. stupně nepřístupná. Povodí Ohře připravilo komentované prohlídky, program pod hrází doplnila CHKO Lužické hory — ta letos slaví padesát let — a Lesy ČR. Sto let stará stavba, která pořád dělá přesně to, co má. Škoda, že se to nedá říct o všem, co jsme postavili později.

Chřibská vůbec. Projíždím jí několikrát týdně a vykvetla do krásy. Začal to Josef Navrátil a pan Honza Machač starší, dnes v tom pokračuje Honza Machač mladší.

Filipov. Květiny Václavy Kremsové zdobí Mezinárodní festival varhanní hudby ve filipovské bazilice už zhruba patnáct let. Člověk se tak kochá nejen hudbou, ale i květinami — často i jejich vůní. A účinkující je dostávají také. Děkujeme, my všichni, co na koncerty rádi chodíme.

Divadlo na louce. Na Mariánské louce v Děčíně, pod vedením ředitele Jiřího Antonína Trnky. Víkend plný divadla, naposledy Kabaret nahatý Shakespeare. A po děčínském Divadle na louce ještě divadlo Sklep na Mezné (www.na-louce.cz). Řediteli divadla jsem tak mohl konečně předat ocenění senátora za udržitelný rozvoj regionu. S rybičkou z Mikova.

Cena senátora za rozvoj Českého Švýcarska. Některých lidí, kteří dlouhodobě něco dělají pro své okolí, si všimneme až ve chvíli, kdy jim někdo poděkuje. Proto už řadu let na návrh lidí z regionu tuto cenu uděluji. O uplynulém víkendu jsem předal ocenění dvěma loňským laureátům — Marcelu Hrubému ze Srbské Kamenice a Davidu Landsperskému z děčínské Jurty. Každý dělá něco jiného. Oba ale dlouhodobě věnují svůj čas a schopnosti místu, kde žijí, a lidem kolem sebe.

Medailonky letošních laureátů - Gabriely Doušové, kterářídí od roku 2014 Schrödingerův institut, středisko volného času pro celý Šluknovský výběžek, Prof. Jiřího Holubce, kterývede Děčínský pěvecký sbor, a Miroslava Dlaska, jenž je prezidentem a manažerem téhož sboru - najdete na této adrese: zbyneklinhart.cz/ceny-senatora-za-rozvoj-ceskeho-svycarska

Živá Křížovka. V Křížové ulici v Děčíně se každou středu od 18 hodin hraje pod širým nebem. Zdarma. Několikrát jsem se zastavil a pokaždé někoho potkal. Letošní ročník běží do konce září — takže se to ještě dá stihnout.

Otevření rozhledny na Jitrovníku u Šluknovaproběhnedne 26.9.2026. Jednatřicetimetrová věž se vrací po více než sto dvaceti letech a stane se nejsevernější rozhlednou v republice. Přijde asi na třináct milionů korun, z nichž 85 % pokryl přeshraniční program Interreg. KČT k tomu chystá mezinárodní pochod — šest tras z české i německé strany, od Valdeku po Ebersbach. Ve vstupní hale Šluknovského zámku k tomu do 26. září běží výstava o historii Jitrovníku.

Děčínský zámek vykvetl do krásy. A žije
Kdyby si to tak někdo uměl představit před čtvrt stoletím. Zámek měl tehdy za sebou pořádnou zkázu a před sebou velký otazník. Stovky milionů na opravy se zdály nepředstavitelné. Ale když se chce, jde to. Letos se dokončily dvě velké části — Dlouhá jízda a Růžová zahrada. Zahrada se veřejnosti otevřela na první jarní den, 21. března, s obnovenou sala terrenou, fontánami a zhruba sedmi sty růžemi. Dlouhá jízda dostala zpátky historizující osvětlení, opravené brány i balkonky a v srpnu se naplno otevřela také. Obě obnovy stály dohromady necelých 114 milionů korun, z toho 82 milionů pokryly evropské fondy.

Symbol Děčínska se tak stává chloubou. A hlavně žije — ředitelka Miroslava Poskočilová a lidé kolem ní dělají zámeckou kulturu celoročně, v létě obzvlášť.

Volby 2026
Ve dnech 9. a 10. října se konají komunální volby a v našem obvodu i první kolo voleb senátních. Druhé kolo pak o týden později, 16. a 17. října.

Mandát budu obhajovat. Kandidátní listiny se uzavřely 4. srpna a v obvodu č. 33 – Děčín se o hlasy uchází pět kandidátů.

Kampaň začala — už leckde "visím". V následujících týdnech mě tedy uvidíte o něco častěji, podobně jako ostatní kandidáty. Kdybyste měli plochu u hlavní silnice nebo na frekventovaném místě a uměli tam do poloviny října vyvěsit banner, dejte prosím vědět, včetně umístění, na email: volby2026@zbyneklinhart.cz. Díky. A kdo by chtěl pomoct jinak, stačí sdílet moje příspěvky.

Severozápad nesmí zůstávat na chvostu
Nerovnosti mezi regiony jsou dlouhodobým problémem nejen u nás. Severozápad Čech je ale jedním z nejviditelnějších příkladů v celé Evropské unii — zaostává desítky let. A nejde jen o HDP na obyvatele nebo o průměrné mzdy. Dlouhodobé ekonomické zaostávání se promítá do vzdělávání, zdravotnictví, dostupnosti služeb, odchodu mladých a vzdělaných lidí i do řady sociálních problémů.

Přitom právě kohezní politika EU má tyhle rozdíly zmenšovat. Evropské peníze ve stovkách miliard korun, určené především méně rozvinutým regionům, u nás ale dlouhé roky směřovaly ve značné míře naopak do regionů bohatších. Působily tedy pravý opak toho, k čemu byly určeny. Kocourkov.

Mnoho let se tomu věnujeme v Senátu — ve výboru, v podvýboru a především na plénu. Při projednávání evropských tisků, státního rozpočtu, jednotlivých programů i při veřejných slyšeních. Senát za ty roky přijal řadu usnesení směřovaných vládě, ministerstvům i evropským institucím. V různých podobách se v nich vrací pořád stejný požadavek: jestliže jsou peníze určeny na kohezi, tedy na snižování rozdílů, musí ve větší míře směřovat tam, kde jsou ty rozdíly největší.

A po letech se to alespoň částečně mění.

Pro strukturálně postižené a méně rozvinuté regiony se objevily specifické výzvy, vyčleněné prostředky, zvýhodnění při hodnocení projektů i vyšší míra podpory. V programovém období 2021–2027 je Ústecký kraj zařazen mezi méně rozvinuté regiony a v řadě výzev Integrovaného regionálního operačního programu jsou pro tuto kategorii vyčleněny samostatné alokace. Projekty z našeho regionu tak často nesoutěží s žádostmi z ekonomicky silnějších částí republiky, ale jen s ostatními méně rozvinutými kraji. Právě proto mají větší šanci uspět.

A tak se to konečně děje. Zvýhodnění získávají menší města, obce i další žadatelé. Např. Děčín získal významnou evropskou podporu na řadu investic — na obnovu Růžové zahrady a Dlouhé jízdy, na novou lávku přes Labe nebo na modernizaci sociálních služeb právě z Programů se speciální alokací..

A některá zvýhodnění se netýkají jen samospráv a podnikatelů, ale přímo i lidí, kteří tu žijí — například vyšší podpory u některých programů pro domácnosti.

Je to princip, který dává smysl. Regiony dlouhodobě hospodářsky oslabené potřebují silnější impuls, aby mohly dohnat zbytek republiky. Není to výsada ani privilegium. Je to snaha vyrovnávat rozdíly a dát i našemu kraji férovou šanci.

Evropské fondy po roce 2028: tentokrát snad blíž k realitě?
Evropské fondy jsou téma, které mě provází celé roky. Teď se připravuje jejich podoba pro období 2028–2034. Loni na konci roku jsem k tomu jako zpravodaj Výboru pro územní rozvoj připravil dvě zpravodajské zprávy a výbor k nim přijal dvě usnesení. Kdo si chce udělat vlastní obrázek, najde je i s podklady mezi senátními dokumenty na mém webu: zbyneklinhart.cz/dokumenty2.

Komise chce většinu dosavadních fondů slít do jednoho velkého celku a z původních stovek programů udělat 27 národních plánů. Prodává se to jako zjednodušení. Ze zkušenosti ale vím, že "zjednodušení" v podání Bruselu či Prahy obvykle znamená novou vrstvu byrokracie — a zjednodušení hlavně pro toho, kdo ho vymyslel. Uvidíme.

Podstatnější je něco jiného. Poprvé se mají méně rozvinuté regiony vymezovat jemněji, v menších územních celcích, a ne přes velké regiony soudržnosti, ve kterých se naše chudší okresy pokaždé ztratily v průměru. To je pro nás dobrá zpráva. Podle dosavadních propočtů má do méně rozvinutých regionů nově spadnout prakticky celý Severozápad — všechny naše okresy s jedinou výjimkou Litoměřicka.

Po letech, kdy opakovaně upozorňuji, že Severozápad je nejrychleji upadajícím regionem celé EU za poslední čtvrtstoletí — k ostudě řady vlád a za tichého přihlížení Komise — je to konečně krok správným směrem.

Znám ale i druhou stranu mince. Vyčlenit peníze na papíře je jedna věc, dostat je tam, kde reálně chybí, věc druhá. Proto ve svých zprávách i návrzích usnesení trvám na tom, aby platila povinná minima pro méně rozvinuté regiony a byla vynutitelná Komisí i uvnitř členských států. Jinak se prostředky zase přelijí k silnějším regionům a na Severozápad nezbude. A trvám i na tom, aby šlo víc o tvrdé investice s dopadem na produktivitu a mzdy než o další stovky drobných, formálních projektů, které se dělají hlavně proto, že jsou na ně peníze.

Prioritou nemá být větší objem peněz, ale vyšší efektivita, méně cílů — a prostředky tam, kde jsou nejvíc potřeba. Zbytek je na nás a na tom, jak tu budeme připraveni.

Dotace, která pro změnu nemíří vedle
O dotačních programech tu píšu většinou kriticky. A mám proč. O to raději píšu o programu, který smysl dává a jehož peníze míří tam, kam mají. Řeč je o národním programu Ministerstva životního prostředí, respektive Státního fondu životního prostředí, na podporu obcí na území národních parků.

Od doby, kdy jsem předseda výboru ŽP Senátu, resp. v Radě SFŽP, Program jede poměrně dobře, jen do regionu Českého Švýcarska šlo za deset let přibližně 150 milionů korun, a to na projekty v celkové hodnotě kolem čtvrt miliardy. Chodníky, veřejná prostranství, odstavné plochy, projektová příprava, informační centra. Infrastruktura. Věci, které v obcích kolem parku opravdu chybějí, a které obce ze svých rozpočtů samy neutáhnou.

Za zvlášť užitečné považuji, že program neslouží jen obcím přímo v národním parku. V Programu mohou na spolufinancování evropských dotací — OPŽP, Národního plánu obnovy a Modernizačního fondu — dosáhnout i další žadatelé z přilehlého regionu ( ochranného pásma – CHKO Labské pískovce) a k vlastnímu podílu dostali navíc pět procent. V regionu, kde každá koruna spoluúčasti bolí, to není málo. Nějak takto by měla cílená podpora vypadat - koncentrovaně, jednoduše a tam, kde je jí nejvíc potřeba.

Jak moc je o něj zájem, ukázala poslední výzva. Alokace 150 milionů korun byla vyčerpána během jediného měsíce. Letos bude vyhlášena další výzva a s programem se počítá i na roky 2027–2029. Obcím, spolkům i dalším žadatelům z našeho kraje proto radím nečekat.

Cílená a spravedlivě nastavená podpora funguje. Vidíme to na konkrétních projektech ve městech i obcích, v Děčíně, ve Šluknově i v obcích kolem národního parku. Problém nikdy nebyl v tom, že by to nešlo. Problém je, že se to musí pořád znovu hlídat, připomínat a vyjednávat, aby se peníze nerozmělnily nebo nepřelily jinam.

Sucho, požáry a prostupnost národních parků

Náš výbor se problematice chráněných území a požárů v krajině věnuje dlouhodobě — minimálně od požáru v Českém Švýcarsku v roce 2022, který zasáhl přes tisíc hektarů, vyhnal z domovů více než pět set lidí a hasiči s ním bojovali jednadvacet dní.

Letos v květnu hořelo znovu a byl vyhlášen zvláštní stupeň požárního poplachu. A znovu se ukázalo totéž: nedostatečná přístupnost území pro záchranné jednotky a potíže s dopravou vody. Systémové nedostatky tedy přetrvávají.

Po návštěvě výboru v našem regionu a po jednáních se všemi odpovědnými jsme proto v srpnu přijali usnesení, ve kterém žádáme vládu a ministerstva o konkrétní kroky.

O většinu z toho výbor žádal už dříve. Ministerstvo životního prostředí zatím konalo jen částečně a jeho přístup považuji za laxní. Protipožární předpisy pro budovy máme propracované do detailu; u plošných požárů v lesích a na polích — včetně povinností vlastníků při prevenci — obdobná úprava prakticky chybí. Ono se to špatně řeší, dokud nehoří. A když hoří, není čas.

Usnesení výboru najdete zde: senat.cz — usnesení VUZP

Přeji vám klidný podzim, žákům, studentům a učitelům dobrý školní rok.

Váš senátor
Zbyněk Linhart