Máme za sebou další zásadní volby. Opět „šlo o všechno“

A opět jsme to – nějak – přežili.

Máme za sebou další období předvolební kampaně, kdy se značná část kandidujících dospělých lidí dokázala snížit k neuvěřitelným věcem. Namísto alespoň částečně věcné diskuse o zásadních otázkách jsme byli svědky dalšího kola šaškování, natáčení videí a proudů obecných slibů, kterým už nevěří ani samotní jejich autoři.

Kde jsou časy, kdy byl premiér vysmíván za zvrácený výrok "zdroje jsou", kdy i při mnohamiliardovém deficitním rozpočtu a zadlužení lze další výdaje snadno slíbit bez ohledu na to, z čeho se to zaplatí. Prostě si půjčíme ještě víc, protože další zdroje se vždycky nějaké najdou (vyšší daně, vyšší deficit, vyšší dluh….).

Tehdy to bylo veřejností vnímáno jako nezodpovědné hospodaření. Dnes už se tomu nikdo nesměje. Dnes je to běžný rozpočtový folklor s o řád většími schodky, které nakonec zaplatíme stejně my a naši potomci.

Všichni ale máme mnoho společných důležitých "potřeb" a "priorit". Jenže i to slovo už ztratilo význam. Každý má stovky priorit, a tak máme každoročně i stovky miliard mínus ve státním rozpočtu. Jen na úrocích (bez jistiny) zaplatíme příští rok kolem 110 miliard korun.

Vláda za vládou zakládá nové instituce, agendy a úřady – vždy s odůvodněním, že jde o "důležitou věc". A hlavně musí být "nezávislé", aby za ně nikdo nenesl odpovědnost. Ale můžeme si přece vybrat…

Politika se vyprázdnila. Důvodů je víc – politici jsou ve vleku aparátů, agentur, velkých plánů i tlaku armády úředníků – v Praze i v Bruselu. Chceme po politicích, aby rozhodovali, určovali směr, přinášeli peníze do regionů – a současně jsme pohoršeni, kdyby snad do něčeho skutečně zasahovali.

Stačí si pustit seriál "Jistě, pane ministře". A to byla stará dobrá Británie před čtyřiceti lety.

Máme za sebou volby. Teď přichází vyjednávání o nové vládě, ministrech i programu. Mnozí se těžko smiřují s výsledky. Ale jakkoli se nám to nemusí líbit, volby a jejich důsledky je třeba respektovat. Každý má svůj důvod, proč volí toho, koho volí.

A upřímně – mohlo být i hůř. Do Sněmovny se naštěstí nedostalo hnutí Stačilo!. A oslabena je i SPD.

Dopřejme tedy vítězům prostor, ať ukážou, co umí. Hodnotit je budeme podle skutečných výsledků, ne podle předvolebních výkřiků a mediálních gest. A kdo chce, ten se dokáže historicky znemožnit sám.