Energetická bezpečnost v čase transformace
V úterý 22. listopadu 2022 v Hlavním sále Valdštejnského paláce spolupořádal náš senátní výbor konferenci s názvem "Udržitelně a dostupně: energetická bezpečnost v čase transformace".
Je fajn, že už jsme se dostali do bodu, kdy se v souvislosti s energetikou skloňuje jedním dechem nejen ekologie, ale také bezpečnost a zvyšuje se přijímání faktu, že transformace má své zásadní sociální limity, ovšem jistě také limity technické a fyzikální! Posluchačstvu jsem na závěr sdělil zhruba následující poznámky:
1) Plynová
energetická krize v roce 2009 a poučení
Když Česko poprvé předsedalo EU před 13 lety, zažívali jsme intenzivní energetickou
plynovou krizi. Uprostřed zimy, v lednu 2009, ruský Gazprom úplně zastavil
dodávky plynu do Evropy přes Ukrajinu. Následkem toho zůstala přibližně na dva
týdny bez dodávek zemního plynu většina členských i nečlenských států EU.
V té době Evropa nakupovala v Rusku zhruba 42% plynu nutného k vytápění a
výrobě elektřiny. Cílem Ruska bylo touto, tehdy zatím jen plynovou válkou,
Ukrajinu politicky destabilizovat, donutit ji prodat Rusku svou plynárenskou
infrastrukturu, diskreditovat Ukrajinu v očích EU jako nestabilního,
nedůvěryhodného partnera, který nedodržuje závazky a není schopen zajistit
tranzit energetických surovin, a současně donutit Evropu k podpoře projektů
plynovodů, které by vedly mimo Ukrajinu (Nord Stream a South Stream).
Co na základě této doslova mrazivé zkušenosti udělaly jednotlivé země EU? Co dělala EU celých 13 let od této krize? Snažila se o realizaci doporučení bezpečnostních a energetických analytiků, jako snížit závislost na Rusku, posílit partnerství s Ukrajinou, přijmout společnou evropskou energetickou politiku, zajistit diverzifikaci dodávek zemního plynu, posílit energetické partnerství se zeměmi Střední Asie, Kaspického moře a severní Afriky, zaměřit se na realizaci plynovodů Nabucco, který by přivedl do Evropy kaspický a středoasijský plyn, a White Stream, který by do střední Evropy přivedl kaspický plyn z Gruzie přes Rumunsko a Ukrajinu? Zajistila Evropa dovoz zkapalněného plynu z Alžírska, Nigérie, Kataru... atd., udělala Evropa něco zásadního pro diverzifikaci energetického trhu, aby snížila energetické vydírání Ruska, aby zvýšila svou bezpečnost, dostupnost energií?
Odpověď známe. NIC! Nic z toho. Evropa, v čele s Německem, dělala pravý opak toho, co dělat měla. Ohánějíc se "zelenou ekonomikou" budovala plynovod Nord Stream, urychlovala rychlý odchod od jádra a od uhlí, a svou závislost na ruském zemním plynu ještě navyšovala. Tento postoj Evropa nezměnila ani po obsazení Krymu Ruskem! Německo dokonce v době evropských sankcí intenzivně pokračovalo v úzké spolupráci s Ruskem, mj. v budování Nord Stream II (smlouvu s Ruskem podepsali Němci v roce 2015). NORD STREAM je přitom jen vrchol ledovce a pokrytectví. Dodnes například nikdo nechce vědět, že metan, který masově uniká při těžbě, skladování a přepravě zemního plynu, je až 80x horší, než CO2. Nechtěli jsme a nechceme tyto věci nazývat pravým jménem.
2) Sociální dopady
transformace k zelené ekonomice
Před rokem, v listopadu 2021, se v Senátu pojednával balíček 14 legislativních
návrhů Evropské komise, které mají vést k 55% snížení evropských emisí
skleníkových plynů do roku 2030 v porovnání s rokem 1990. Z balíčku jsem
si vzal Evropský sociální klimatický fond, mj. proto, že i sama Komise předpokládala
při přechodu změny energetiky VELKÉ sociální dopady. Evropa je i 33 let po pádu
"železné opony" ekonomicky výrazně rozdělena,
a to nejen mezi členskými státy, ale i uvnitř států, jako je u nás region Severozápad.
Nemohou pak fungovat stejné nástroje na řešení problémů, obzvláště tak
složitých a s takovými dopady, jako je energetika!
V Evropě tak jsou regiony, kde se rostoucí energetická chudoba netýká jen nějakých 5-10% obyvatel, ale desítek procent. V těchto regionech jsou mzdy hluboko pod průměrem, na Severozápadě je 20-30 tisíc korun nejčastějším příjmem. Obyvatelé v těchto regionech nemají na opravu střechy, na výměnu dveří, investice spojené se zateplením a snižováním spotřeby jsou tady jen pouhým fantazírováním.
3) Vlastní
zkušenosti ze strukturálně postiženého regionu
Jako obyvatel nejsevernějších Čech (Sudet, Severozápadu) můžu
přidávat další postřehy z vlastní zkušenosti, pro ilustraci:
a) "Nové" vedení 110
Kv do Šluknovského výběžku
25 let ČEZ připravuje elektrické vedení 110 kV z vnitrozemí do
Šluknovského výběžku, který je ze tří stran obklopen Německem. Čtvrt století!
Na starém vedení 35 kV jsou neustálé poruchy, dochází k opakovaným výpadkům,
nedostatečný příkon neumožňuje rozvoj podnikání atd. Nejsme schopni mít po této
době ani základní - územní rozhodnutí,
které opakovaně ztroskotává třeba na sporu s CHKO Lužické hory, jestli se
mají pro nové elektrické vedení vést kabely pod zemí, nebo dráty nad zemí atp.
b) Topí se odpadky ve
starých kamnech
Bydlím v sociálně vyloučené lokalitě - ve Varnsdorfské ulice
v Krásné Lípě. Poslední rok a dosavadní průběh této zimy nejlépe vystihuje
povzdech, kéž by lidi topili alespoň normálním uhlím v obyčejných kotlích,
jako tomu bylo. Nedá
se větrat, venku se nedá dýchat, protože se topí odpadky. Opět nejde "jen" o chudé jednotlivce, ale o už
desítky chudších lidí, rodin a domů, kde není dost peněz už ani na topení uhlím
nebo dřevem, natož plynem nebo elektřinou. Přechod k zelené ekonomice tak vedle
chudnutí lidí vede i ke zcela opačným, než deklarovaným ekologickým
efektům... docela mohutně. Ale "mysleli jsme to dobře..."!
c ) Severozápad a
tzv. Fond spravedlivé transformace
Je nám tvrzeno, že problémy spojené s dekarbonizací uhelných regionů jako je
Severozápad pomohou vyřešit finanční prostředky z Fondu pro spravedlivou
transformaci (FST). FST přitom disponuje pro Severozápad na cca 7 let zhruba dvaceti miliardami korun. Takovou částku
na Severozápadě přitom - ročně - vygeneruje stávající uhelný průmysl, který má
zmizet. Bez dalších mnohonásobně vyšších národních zdrojů není nejmenší šance,
že by FST řešil dlouhodobé strukturální problémy Severozápadu. Jiné země
přidávají z národních zdrojů. Např. Německo plánuje podpořit transformaci
svých uhelných regionů přes 2,1 biliony Kč, k evropské alokaci přidávají 35x více ze státního německého rozpočtu.
V ČR nic. Žádná transformace neproběhne, naopak, propad Severozápadu se
prohloubí. Alespoň si to přiznejme, to je první předpoklad k tomu, abychom
s tím začali něco dělat.
Zelená energetika, resp. uplatňování obnovitelných zdrojů má v sobě mnoho příležitostí, ale také rizik a limitů. Technických, fyzikálních, bezpečnostních, sociálních. Mysleme na to.
Váš senátor,
Zbyněk Linhart